Lanýže

Lanýže

Před tím než byly lanýže uvedeny mezi pokrmy místního kulinářství byly obvykle opředeny tajůplnými záhadami. Tak tomu bylo v Istrii. Až začátkem minulého století obyvatelé Istrie pochopili, že lanýže jsou jejich požehnaným a gastronomickým skvostem. Několika znamenitým druhům lanýžů se v Istrii daří po celý rok, a ty nejcennější, bílé lanýže, Tuber magnatum pico, jejichž cena může přesahovat i tři tisíce eur za kilogram, se na trhu objevuje na podzim, přičemž jeho sezona trvá přibližně do konce roku.

 

Hlavním nalezištěm této naší absolutně nejdražší poživatiny je věhlasný Motovunský les, který se nachází podél řečiště Mirny, pod hradbami velkolepého stejnojmenného městečka. Ani dodnes světoví odborníci ještě zcela nepochopili, že proslulý lanýž z Alby má své stejně kvalitní dvojče v Motovunu a v několik dalších menších istrijských nalezištích. Ale mezinárodní odborníci i tematické gastronomické prezentace Zlatý lanýž v Kremenji na dosah Momjanu, vynesly jasné rozhodnutí: istrijský bílý lanýž se ve všem vyrovná tomu nejcennějšímu z Alby. Ba co víc, jeden americký novinář odhalil, že mnohé lanýže z Alby jsou vlastně původem z Istrie.

 

Věhlasný francouzský gastronom Bruno Clement, známý jako „král lanýžů“, na speciální prezentaci vysokého kulinářského umění v restauraci Valsabbion, která se nachází nedaleko Puly, toto rozhodnutí na podzim r. 2003 i veřejně potvrdil. V Motovunském lese byl nalezen bílý lanýž oficiálně registrován jako největší bílý lanýž všech dob, těžký téměř kilo a půl.

 

Ještě nedávno byl istrijský bílý lanýž na luxusní světové gastronomické scéně zcela neznámý. Do luxusních restaurací ve světě se lanýže dostávaly jen jako pašované zboží a byly podávány bez uvedení původu anebo s nepravým původem, a to italským. Dnes již obyvatelé Istrie svoje lanýže dokonce ani nechtějí vyvážet. Ale ani sami sníst, rádi by totiž tyto kouzelné houby nabízeli lidem přímo v Istrii, v domově lanýžů.

Boris Štajduhar

Pokrmy, které se v Istrii již tradičně připravují z lanýžů jsou velmi jednoduché, obzvláště, když se jedná o nejlepší lanýž, tomto bílému, aby nic neporušilo jeho velkolepou gastronomickou chuť. Na čerstvě uvařenou těstovinu, istrijské fuže nebo noky, se nastrouhá lanýž, a to přímo u stolu, před hostem - a hotovo! Amoleta, místní název fritaja, se s lanýži připravuje podobně.