Rožeň

Rožeň

I když se samo sebou rozumí, že se od něho neočekává tolik rozmanitých možností jako na roštu, na rožni se přesto připravují mnohé pokrmy: na nevelkém rožni se připravuje drobná drůbež, ale jsou i obrovské rožně, na kterých se pečou voli. Rožeň je rozšířen ve všech regionech. Je základním rysem pohostinství při hlavních komunikacích, kde se rožně vyjímají jako svého druhu reklamní panó. Na rožeň se obyčejně dostávají mladá prasata, tedy selata, jehňata a méně často i kůzlata. Rožeň představuje velmi starou přípravu jídla. Do Chorvatska se dostal z východu. Ale za starých časů se na rožni mladá zvířata nepekla, jelikož nouze o maso ukládala, aby se zvířata porážela až po dosažení jejich plné váhy. Stopy po této tradici jsou v Chorvatsku viditelné nejvíce ve zvyku pečení volů na rožni, bez čehož se lidové veselice neobejdou.

 

Střední části slavonského regionu jsou známy opravdovými mistry v přípravě pečení vola na rožni. Ale sedláci z velkých slavonských vesnic, jako jsou třeba Gundinci, mají ve větší oblibě jalovici než vola, protože velmi dobře vědí, že maso jalovice je šťavnatější. Mírný oheň a dobré maso jsou klíčem každého povedeného rožnění. Koření se skoro ani nepoužívá, původní kvalita masa musí zůstat v popředí. Maso na rožni se peče vždy zlehka, pomalu, vyrovnaným rytmem otáček. Maso je nutno znalecky nasolit, během pečení se obyčejně jen potírá olejem, rozpuštěným sádlem, někdy i vývarem, vínem nebo pivem.