Němé kolo z oblasti Dalmatského Záhoří

Němé kolo z oblasti Dalmatského Záhoří

Málokdy určitá tradicionální kultura pěstuje tanec bez hudebního doprovodu, takže tzv. němé kolo z Dalmatského Záhoří si skutečně zasluhuje titul světového dědictví, který mu udělilo UNESCO, a přestože v něm chybí hudební doprovod, v tomto tradičním tanci si lze poslechnout hodně zajímavostí. Těžkopádné, leč zcela rytmické údery opánků, neboli tradiční kožené obuvi po tanečním pódiu určují tanečníkům, a je jich někdy i kolem dvaceti, mají li v kruhovém směru pohybu zrychlit či zpomalit krok, což záleží na inspiraci. Zvláštní atrakcí němého kola jsou občasné skoky tanečníků do výšky a přehazování kroků. Němé kolo za určitých okolností lze doprovázet tradičním halekáním v pozadí. Je to ještě jedno další nehmotné dědictví, které tento druh tance přeměňuje ve skvostné představování lokální tradice.

 

Má se za to, že Vrličské němé kolo je nejstarší, ale jsou tu různé variace, jiné kroky anebo figury, dokonce i různé názvy, což poukazuje na rozprostraněnost němého kola v širší oblasti, přičemž jsou místní folklórní přehlídky i tradiční výroční trhy, slavnosti i svatby příležitostí, aby se v přátelských soutěžích předvedla vlastní verzí kola z každé jednotlivé vesnice. I když němé kolo nemá klasické mužsko-ženské páry, je zajímavé, že do kola jsou vítáni všichni, a to dle rozvržení jeden muž - jedna žena a není ojedinělým jevem, že tanečníci jsou výhradně muži anebo jen ženy. Původ tohoto rozvržení není jasný, ale snad je ukryt ve skutečnosti, že uvnitř němého kola je dosti místa dokonce i pro romantiku. Totiž v dobách, kdy toto byla živá kulturní praxe, němé kolo se předvádělo na tradičních slavnostech místních světců - při příležitosti tzv. derneků, což byly vlastně i trhy a mladík, který tančil vedle dívky ji čas od času přivedl do kola, aby všem dal na vědomí, že jde o námluvy a že tato dívka patří právě jemu.

 

Romantika ale musí stranou, věří se, že němé kolo vlastně vzniklo jakožto projev protestu vůči nejrůznějším dobyvatelům, kteří tanečníkům nepovolovali hudební doprovod, ale byl to i projev spojitosti se skrovnou půdou, na níž přežili. O tom, v jaké míře byl vzdor důležitou složkou i součástí tradice zdejších obyvatel snad nejlépe "mluví" právě němé kolo a jeho těžkopádné údery nohou o zem.